Dvojodraz

V jednom televizním pořadu na otázku, kam zmizí světlo, když je tma, Horníček odpověděl: Světlo nikam nezmizí jen ho není vidět. V experimentu s tenkým sklíčkem (Obr. 10) objasníme z pozice QED, proč detektor "světlo nevidí" a proč je v jeho místě tma, i když zdroj svítí. I zde úlohu hraje interference, podobně jako v experimentu se clonou s dvěma dírkami.

Technika modelovaní dějů zrcadlení tenkého sklíčka je stejná jako technika modelování interference, zrcadlení atd.: sčítání radiusvektorů. V případě interference světla s dvěma dírkami v cloně má každý foton možnost procházet jednou nebo druhou dírkou. V případě tenkého sklíčka má každý foton možnost odrazit se od horního nebo dolního rozhraní sklíčka se vzduchem. Při výpočtu pravděpodobnosti je třeba obě trasy započítat přesto, že foton využije jen jednu z nich a odrazí se od horního nebo dolního rozhraní sklíčka se vzduchem. Program dvojodraz.exe umožňuje prohlížet změny grafu pro nestejné pravděpodobnosti odrazu od horního resp. dolního rozhraní sklíčka, co znamená rozdílné délky radiusvektoru fotonu na příslušných trasách.

V pravé dolní části Obr. 10 je zobrazen graf zrcadlení sklíčka, jakožto výsledek dvou odrazů světla, v závislosti na síle sklíčka. Zrcadlení je úměrné kvadrátu délky součtu uvažovaných dvou radiusvektorů. Zrcadlení je závislé na kmitočtu světla, jelikož fáze dopadajících radiusvektorů fotonu je závislá na kmitočtu při těch samých délkách tras. Na Obr.10 plnou čarou je zobrazen graf pro nižší kmitočet (červená strana spektra světla), tečkovanou křivkou pak pro vyšší kmitočet (zelená strana spektra).

Obr. 10  Zrcadlení na tenkém sklíčku - program dvojodraz.exe.